Jak jsem zas potlačila svého Egouška

Tak jsem šla nakupovat. Nic výjimečného, jen potraviny na víkend. Vybírám zeleninu a přemýšlím, co dál. Pokračuju k masu a beru jeden balíček. Tedy osobně maso téměř nejím, ale těm svým dvoum masožravým klukům přeci jen vařím i jídla z masa. Pokračuju k sýrům a pak se postavím do fronty na salámy.

Dneska je tady pěkně dlouhá fronta. Ale co, mám čas, nikam nespěchám, tak mi to nevadí. Na to, kolik je tady lidí, je málo obsluhujících. No málo, vlastně jen jedna prodavačka. Pomalu se sunu a už brzy budu na řadě. Je přede mnou už jen jedna paní. Přichází další prodavačka pomoci obsluhovat. Je to mladinká dívenka, nejspíš brigádnice. Ještě jsem ji tady neviděla.
Nasazuje si rukavice a já si chystám, co jí řeknu, aby mi navážila. Už už otevírám pusu a ona se zeptá paní, co stojí v řadě za mnou, co si přeje. Paní bez sebemenšího zaváhání okamžitě vyřkla své přání. Chvilku tam stojím a uvědomuju si, že mne vlastně předběhla. Připadám si jak ve vakuu. První prodavačka obsluhuje paní přede mnou a ta druhá tu paní za mnou. 

Začíná to ve mně bublat. Egoušek se probudil: "Jak si to mohly dovolit, to je sprosté. To tak teda nenechám. Předbíhat mě, to tak!” Můj Egoušek je takové malé spurné dítě, malý čertík v krabičce a jakmile má přílležitost, okamžitě vyletí. Trvalo mi dost let, než jsem se naučila držet ho na uzdě. Ještě před pár lety bych vybuchla doopravdy, ale teď už mi připadá legrační s těmi svými našpulenými rtíky a bradičkou bojovně vysunutou dopředu. Tak jsem se na paní za mnou jen usmála a povídám: “Pěkně jste mne vynechaly."

Ano, přiznávám, čekala jsem reakci třeba jako: “Jé, pardon, přehlídla jsem vás.” Nebo: “Jsem si myslela, že už dostáváte.” Nebo cokoli jiného, ale paní, co mne předběhla jen odsekla: “Paní prodavačka se ptala mně!"

A zase Egoušek vyskočil z krabičky: “Ženská jedna nevychovaná, to je pro vás normální, že se předbíháte? To vás doma nenaučili slušnému chování? Mohla jste říct prodavačce, že jsem tady byla dřív, aby mne obsloužila. Nebo mne snad nevidíte? Tak jste se mně měla zeptat, jestli už dostávám…” A ještě se Egoušek zlobí i na mladou brigádnici: “To nevidíte, že tady stojím? Jak to obsluhujete? Jste snad slepá? …"

Nic z toho se nestalo, nic z toho nebylo řečeno nahlas. To se jen bouřil Egoušek ve mně.

Krása myšlenky je v tom, že je nejrychlejší na světě, a jak se tak na tu předbíhající paní usmívám, tak jí povídám: “Já to nemyslím ve zlém. Nejspíš spěcháte, já ne. Mně to jen přišlo legrační.” Ještě se podívám na brigádnici a vidím, jak se jí trochu třesou ruce, když lepí cenovku na balíček s tlačenkou. Naše oči se střetly a vidím, jak má obavy, že jí vynadám. Vidím, že si uvědomuje svou chybu. Ale taky vidím, jak se zlobí, že jí v tom nechala předbíhající pěkně se vykoupat. Všechno svedla na ni. Je tady první den a hned ji někdo seřve. Jenže já nemám proč bych jí měla cokoli vyčítat. 

Vůbec nemám důvod někomu něco vyčítat. Brigádnice si snad svou chybu uvědomila a příště už si dá pozor. A paní, co mne předběhla? Myslím, že by to ani nepochopila. Tak proč bych jí měla cokoli vysvětlovat, jakkoli ji vychovávat.

Tím pro mne tahle epizodka skončila. Egoušek se utišil a vlastně byl rád, že jsem ho v sobě umlčela a nevyprovokovala hádku. Zase se spokojeně sbalil do klubíčka ve své krabičce. Však ona zase přijde chvíle, kdy si vyskočí.

Ještě nakoupím pár věcí a mířím k pokladnám. Jé, já zapomněla na cibuli. Tak zpátky do zeleniny. Sice je to skoro přes celý obchod, ale aspoň se dostanu k pokladnám z druhé strany. Hmm, jede jen pár pokladen a řady jsou až do uliček s regály. Tak tadyma neprojdu. Nechce se mi prodírat se lidma. Koutkem oka zahlédnu, že paní z uzenin stojí v jedné z nich. Šinu si to oklikou zase přes celý obchod. Blížím se k jedné řadě u pokladny a jejda, zrovna otevřeli novou pokladnu. Jdu tedy k ní a mám radost, že skoro nemusím čekat. Jak tak skládám nákup do tašek, všimla jsem si, že ta paní stále čeká ve své řadě.

Malý Egoušek jen povystrčí růžky a přiznává: “Zase jsi měla pravdu. Bylo zbytečné se rozčilovat nebo dokonce ztropit scénu. Vždyť o nic nešlo a nic hrozného se mi nestalo."

Usmívám se a vycházím z obchodu.

S láskou, Vaše Peral
www.regresni-terapie-peral.cz

Foto zdroj: morguefile.com a Peral