Cesta do paměti duše

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo vědět, kdo jste? Kdo opravdu jste? Proč jste tady? Co máte se svým životem udělat? Proč se Vám neustále dějí stejné věci? Proč Vás někdo opustil? Proč Vám někdo ublížil? Proč Vás baví právě ta konkrétní věc? Proč jste nemocní? Proč máte zrovna takové rodiče? Proč máte zrovna takovou rodinu? Proč máte zrovna takové tělo? A další a další otázky na které si nedokážete odpovědět. A co když Vám řeknu, že všechny odpovědi znáte. Ano, je to tak. Vy je znáte. Zná je Vaše duše. Ta ví, proč, jak, kdy, s kým, ...

Sedět a přemýšlet na svými otázkami nefunguje. Odpovědi přes rozum nepřichází a můžete se snažit sebevíc.

Příběhy z praxe - Bojím se trestu

Příběh 2.

Odvedení zbloudilé duše

Byl to nešťastný celkem ještě mladý muž. Vnímala jsem jeho přítomnost, pozoroval mne a jen vyčkával. Po nějaké době jsem se na něj zaměřila a promluvila na něj. Byl trochu překvapený, že ho vůbec někdo vnímá. Za tu dobu, co je bez svého těla s nikým nemluvil. Není divu, že byl i ke mně z počátku tak nedůvěřivý. 

Náš rozhovor probíhal zhruba takto:

Peral: "Kdo jsi?"
On: "Cože? Ty o mně víš?"
Peral: "Vím. Už nějakou dobu Tě vnímám. Pozoruješ mne, ale držíš se dál. Nijak na mne nedorážíš."
On: "No, myslel jsem, že jsem něco jako neviditelný."
Peral: "Neviditelný? Jak to myslíš?"

Možná je máte i vy a ani si to neuvědomujete

O čem je řeč? O přivtělených duších.
Rozhodla jsem se psát na toto téma, protože se s tím setkávám víc, než bych si asi přála. Všichni mí klienti ke mně chodí se svými problémy, aby si něco pročistili, pochopili a třeba se i něčemu naučili. Vlastně si už ani nevzpomínám, kdy naposledy jsme rovnou při prvním sezení řešili právě jejich problém klasickou regresní terapií. Nejdříve jsme museli vždy udělat něco jiného.
Museli se sami přesvědčit, zda náhodou nemají nějakou přivtělenou duši. A taky si ani nevzpomínám, kdy naposledy někdo nějakou neměl. Pokaždé našli v sobě minimálně jednu, v průměru jich bylo čtyři až pět.

Ale od začátku

Kdo jsou přivtělené duše?
V minulém článku jsem psala o zbloudilých duších a jednoduše řečeno - přivtělené duše jsou zbloudilé duše, které se přivtělí.

10 důvodů proč jsou zbloudilé duše

Jednoduše řečeno, jsou to duše mrtvých, které z nějakého důvodu „neodešli do světla“.

1. Svá vlastní těla opustili náhle

Uvádím 10 nejčastějších důvodů, se kterými jsem se ve své praxi setkala. proč se duše staly zbloudílými.

Smrt je vždy změnou a pokud se stane, že člověk zemře náhle a jeho duše není připravena ještě opustit tělo, nemá vše vyřešeno tady na Zemi, pak se může stát, že je to pro duši šok. Většinou se takové případy stávají při nějakém neštěstí, v bitvách, válkách,
při nehodách, umučení, zabití, vraždách i třeba při autonehodách. Takové duše jsou zmatené a neví, kam jít, co se dál bude dít nebo kde je jejich místo.

2. Mají si zde na Zemi ještě něco vyřešit

Za svého života nestihli něco udělat, nejčastěji splnit slib, dokončit nějaký úkol. Pokud se jim podaří udělat vše, jak si předsevzali, pak sami odcházejí do světla. Ale není to vůbec jednoduché. Jako duše nemohou komunikovat se svými blízkými, tak jak byli za života zvyklí. Nemohou jen tak přemísťovat věci, nemohou dělat nic, jak dělali za svého života. Musí najít jiné cesty, jak dojít k cíli.

Jak je to s naší duší?

Mluvíme o ní snad všichni. Každý z nás už někdy použil slovo DUŠE ve větě.

• Miluji Tě z celé své duše.

• Na mou duši ... (na psí uši, na kočičí svědomí.)

• Dušoval se, že slib splní.

• Je jak tělo bez duše.

• Duši by za ni vypustil.

• Byla v něm malá dušička.

• Z duše Tě nenávidím.

• Je její spřízněnou duší.

• Je to duševní partner.

• Vymlátil z něj duši.

• Ubezdušil ho. (To používala moje babička :-) )

Příběh Kláry - regresní terapie

Příběh 1

Řešený problém: Občasné bolesti a cukání obočí pravého oka po úraze v dětství

Klientka Klára se velmi lehce dostala do hladiny alfa a vybavila si důvod svého problému:

„Je mi osm let, chodím do třetí třídy a jsem celkem rozverné dítě. Bavím se více s klukama než s holkama. Vidím, jak běžím spolu s ostatními spolužáky po tělocviku do třídy. U umyvadla se tlačíme a s jedním kamarádem se vlastně skoro pereme o to, kdo se umyje dřív. On mne odstrkává, že padám na katedru. Zvedám se a zezadu se k němu přikrádám. On mne ale vidí v zrcadle a silně mne odstrčí do boku. Padám hlavou na roh stolu. Vidím rudě a nakopnu ho do zadku, že mne až bolí noha. Hned vím, že jsem to neměla dělat. Sedám si a skláním hlavu do rukou. Dělám, že brečím. Přichází učitelka,

10 nejčastějších obav z regresní terapie

Všichni máme jisté obavy z neznámého a napadají nás různé myšlenky a obavy. Pokusím se teď odpovědět aspoň na některé, jež dostávám od svých klientů před terapií.

1. V čem mi může regresní terapie pomoci?

Této otázce jsem se věnovala v blogu - Dovolte, představím vám regresní terapii - tak jen shrnutí. Regresní terapie může pomoci v řešení jak psychických tak fyzických problémů. Pokud si nejste jisti, zda zrovna váš problém je touto metodou řešitelný, zeptejte se přímo regresního terapeuta. Nebo se podívejte na nějaké webové stránky věnující se tomuto tématu.

Jak probíhá regresní terapie

Nijak nesnižuji regresní terapii, když napíšu, že je jednou z mnoha terapií, se kterými se roztrhl pytel. Ale přesto je jiná. Hodně jiná. 
Je chirurgií mezi terapiemi. 
Tne do živého. Otevře nezacelené rány, vyčistí je a rovnou i zahojí.

Jak to chápat?

Každý v sobě nosíme své stíny. Křivdy a viny. Je jen otázkou času, kdy se u nás projeví. Neustále se během života setkáváme se situacemi, které se opakují, jsou si podobné, mají stejný základ. Říká se, že opakování je matka moudrosti, ale v tomto případě to není pravda. 

Pokud nám totiž nedojde, že se nám něco neustále děje, že jsme jak v začarovaném kruhu, že si nalézáme stejně k nám naprosto nevhodné partnery, že dokolečka trpíme stejnou bolestí, pak si můžeme stěžovat leda tak na lampárně a stejně nám to nepomůže.

Dovolte, představím vám regresní terapii

Ráda bych vám představila, čím se zabývám. Ale nejdřív pár slov, jak jsem se k tomu dostala. 

Vždy jsem cítila, že potřebuji pomáhat lidem. (I když to zní jako klišé.) Nějak instinktivně jsem vždy byla pro své přátele ten, komu se nebojí svěřovat a snažila jsem se aspoň je vyslechnout a pokud možno i poradit. Sama jsem ale časem zjistila, že vše, co si člověk prožije na vlastní kůži, je pro něj tou nejlepší školou života. Proto rady jen nestačí, znám to z vlastní zkušenosti.

Hledala jsem tedy metodu, která by mohla splňovat mé očekávání a díky Míle Lukášové, která své zkušenosti s láskou předává svým žákům, jsem se nejen seznámila s regresní terapií, ale naučila i sama pomáhat.

10 příkladů, jak poznat pokročilou duši

Hodně se teď o tom mluví. Hodně mých klientů se mě na to ptá. Hodně lidí se zajímá o to, jaká je vlastně pokročilost jejich duše. Hodně lidí by také rádo zjistilo, jaká je pokročilost duší jejich partnerů, rodičů, dětí, sourozenců, kamarádů, známých, ale i někoho, kdo jim třeba nějak ublížil. Určitě existuje mnoho indícií, jak to zjistit.

Jednou z možností je nacítit se na svou duši nebo duši někoho jiného a vidět barvu duše. Ale pozor! Není vhodné naciťovat se na jinou než svou duši. To se prostě nedělá, aniž by to dotyčný dovolil. Pro toho, kdo se tomu věnuje, zná klasifikaci pokročilosti duše dle barevného spektra, je to hračka. Chce to cvik, praxi a pak to opravdu jde snadno. Touto možností se zabývat teď nechci.

Jak ale jednoduše, podle jednání, chování, či charakterových vlastností zjistit, zda se jedná o pokročilou duši? Uvádím zde deset příkladů. Opravdu jen příkladů. Neberte, prosím, vše jako bernou minci. Spíš jako pomůcku.

Jak jsem zas potlačila svého Egouška

Tak jsem šla nakupovat. Nic výjimečného, jen potraviny na víkend. Vybírám zeleninu a přemýšlím, co dál. Pokračuju k masu a beru jeden balíček. Tedy osobně maso téměř nejím, ale těm svým dvoum masožravým klukům přeci jen vařím i jídla z masa. Pokračuju k sýrům a pak se postavím do fronty na salámy.

Jak jsem začala psát blog

Poslední dobou kolem mne začaly chodit blogy snad ze všech stran, kdykoliv jsem zavítala na nějaké internetové stránky. Někdy jsem si ani hned neuvědomila, že jde vlastně o blog. Něco mne zaujalo, někde jsem pobyla déle, mnohdy mne zajímalo autorem rozebírané téma a na některých stránkách mi ale vůbec nic neříkalo. Ovšem všechno to byly blogy.

Zároveň se mne dost lidí ptá na různé věci ohledně mého vnímání nejen světa zřejmého, ale i světa, který vnímám a mnohým je ještě skryt. Otázky typu:

“Jak je to s duší?"

“Proč se mi děje zrovna to, co se mi děje?"

"Co přijde po smrti?"

“Jaký je můj životní úkol?"

“Co mám dělat, když věci nejdou tak, jak si představuji?"

"Jak se změnit, abych na tom byl lépe?"

A spousta dalších otázek a většina z nich se opakuje.

Netvrdím, a to v žádném případě, že znám universální odpovědi na všechny otázky. To tedy opravdu neznám. A jsem tomu ráda.